You have 0 items in your cart
To, že bych se měla naučit plavat jsem si uvědomila, uvnitř kajaku v Jihočínském moři. Bylo mi 29 let. Moji přátelé rychle vyskočili z kajaku, aby mohli plavat v krásných lagunách podél Vietnamu. Bohužel můj intenzivní strach z vody mě paralyzoval a já jsem ostatní pozorovala zevnitř bezpečí mé lodi.
Překvapivě jsem vyrůstala u vody. Michigan je proslulý svými tisíci jezery, včetně jezera Huron, kde jsem trávila čas jako dítě. Má rodina měla loď a vodní skůtry, takže jsme mohli strávit každý slunečný víkend na jezeře. Jediné lekce plavání, které jsem kdy absolvovala, byly s mámou, když jsem byla ještě malá.
Jako dítě jsem se nebála vody. Teprve jeden letní den, kdy jsem jezdila na vodním skůtru s mým tátou, to změnil. Najeli jsme špatně na vlnu a já jsem byla vymrštěna do studené vody. Naštěstí jsem měla záchrannou vestu, byla jsem naprosto v pořádku, kromě intenzivního strachu, který jsem pocítila během celého zážitku.
Jak jsem stárla, začala jsem si uvědomovat, jak může být voda nepředvídatelná. Začala jsem nosit záchrannou vestu pokaždé, když jsem šla na loď, abych se cítila lépe. Také jsem začala vynechávat výlety do bazénů se svými přáteli, protože jsem se prostě bála.
Po své cestě do Vietnamu jsem si uvědomila, že můj strach způsobuje, že mi chybí některé skvělé zážitky. Rozhodla jsem se, že je čas začít s plaváním. Při svých prvních lekcích jsem musela zůstat blízko okraje bazénu, abych se mohla rychle chytit za hranu, když jsem začala být nervózní.
Během prvních lekcí jsem vypila hodně vody a vždycky opouštěla bazén s kašláním a kýcháním. Byla jsem naprosto mimo svou komfortní zónu, ale také jsem cítila, že se zlepšuji. Postupně jsem začala být méně nervózní a po zhruba 10 lekcích jsem uměla plavat základy kraulu. Nyní již plavu pravidelně přibližně dva roky.
Dosáhla jsem mnoha cílů, včetně šnorchlování a surfování, když jsem byla na dovolené na Bali. Také jsem si stanovila cíl plavat v závodě 5 km. Doufala jsem, že dosažení tohoto cíle mi pomůže cítit se více sebejistě v otevřené vodě. Po závodě plánuji pokračovat ve svých lekcích, abych stále udržovala svůj cit pro vodu a vytrvalost. Stále mám však oblasti, kde mám hodně co zlepšovat, jako například zadržet dech na více než 10 sekund! 🙂
Po jednoročním trénování s Lukášem jsem si byla ve vodě docela jistá, bez nervů a v klidu. Můj přítel mi vyprávěl o závodě Lake Balaton 5K, který se koná každé léto v Maďarsku. Závod byl velmi dobře organizován a oblíben u mezinárodních plavců. S Lukášem jsem se shodli, že je to skvělý cíl a na podzim roku 2016 jsme začali trénovat více kondičně.
Samozřejmě, má hlavní starost byla, jak uplavat 5 km v kuse. V každé z našich lekcí jsme s Lukášem pracovali na zvyšování uplavané vzdálenosti a budování vytrvalosti. Některé z našich lekcí byly zaměřeny na rychlé sprinty a další na udržení tempa na delších vzdálenostech. Pracovali jsme také na orientaci ve vodě, abychom se připravili na plavání na jezeře. Jedním z nejužitečnějších cvičení bylo plavání se zavřenýma očima, to abych se připravila na nízkou viditelnost a neztrácela zbytečně směr.
Závod byl naplánován na 1. července 2017, nicméně kvůli špatnému počasí byl dvakrát odložen. Naštěstí jsem se i tak mohla zúčastnit závodu, který se konečně konal 9. července 2017. Závod začal ve městě Révfülöp a skončil na břehu u Balatonboglár, Platán Strand. Vzdálenost od startu k cíli byla 5,2 kilometrů.
Po příjezdu na startovní místo organizátoři závodů zajistili lékařskou prohlídku. Měli také skvělé zázemí pro uložení věcí, takže když plavci dorazili na druhou stranu jezera, měli přístup ke svému oblečení, ručníkům atd. Vzhledem k tomu, že bylo 8,277 účastníků, pořadatelé umožnili plavcům začít se závodem kdykoli mezi 7:00 a 11:45. Jediným pravidlem bylo, že musí dokončit závod nejpozději do 16 hodin.
Registrace a zdravotní prohlídka proběhly velmi rychle, takže jsem byla připravena zahájit závod kolem 10:00. Do startovního místa byla velmi dlouhá fronta a tak jsem se dostala do vody až kolem 11 hodin. Během několika prvních záběrů jsem byla nervózní a cítila se nepohodlně. Jezero vypadalo hlouběji, než jsem si myslela, a viditelnost ve vodě byla nulová. Lukáš mě mnohokrát upozorňoval na omezenou viditelnost, ale byla jsem i tak velmi překvapena, když jsem poprvé viděla vodu v jezeře z blízka! Bylo tam také mnoho písku a mořských řas, ale dalo se na to zvyknout. Rychle jsem si uvědomila, že plavání na otevřené vodě a plavání v bazénu je velmi odlišné. Zhluboka jsem se nadechla a pokračovala dál.
Podél trati byly každých 100 metrů zakotveny čluny. Plavci se tam mohli zastavit pro vodu nebo kostky cukru. Po 500 metrech jsem se zastavila a zorientovala. Snažila jsem se plavat kraulem. Všimla jsem si, že většina ostatních plavců plavala prsa, byly docela velké vlny, a tak jsem se rozhodla pokračovat v plavání, střídajíc mezi kraulem a prsama. Také jsem byla velmi vděčná za trénink orientace a směru plavání z bazénu, protože to bylo opravdu důležité, nejen abych viděla ostatní plavce, ale také abych držela směr obzvláště při kraulu.
Nakonec jsem dokončila 5,2 Km za 3 hodiny a 15 minut. Závod byl pro mě velmi náročný, ale také nesmírně obohacující. Během prvního kilometru jsem byla schopna překonat nervy a vzpomněla si na svůj trénink, který mi pomohl závod dokončit. Jsem velmi pyšná na to, že jsem překonala svůj strach, držela se svého cíle a trénovala tvrdě v loňském roce. Přestože závod skončil, budu i nadále plavat a dávat si nové cíle a další výzvy!
Julie
